Popis vesnice Strážiště

Strážiště je malá opomíjená víska na cestě mezi pevností Malý Zvon a Jílovou. Stojí na hřebeni hor jako strážní věž mezi údolími ze západu a z východu a cestovateli po místním kraji je vyhledávána jako zastávka v civilizaci. Poutníci si zde doplní životně důležité zásoby a odpočinou si v pohodlí hostince.

Strážiště je postaveno na rozcestí stezky do hor na Malý Zvon, na východ směrem na Březí Vlčnou, na sever podél hor do kempu U Prokletého dolu. Po západní cestě dojdete k Černému dolu a po r. 543 i do Hrochova Hrádku a Jílové. (Tam se v letech 543-544 přesunula velká část obchodů a vzniklo velké množství kněžských míst, ať již chrámů nebo jen kapliček, poutních zastávek a jiných upomenutí na všechna možná božstva.)

Na rynku je postaven hostinec U Kubala, bylinkářství Bylinky víly Hromky, Zásoby Medvěda Günta a Ztracená veteš, kde prodávají všechno možné. Mimo rynek směrem na jih do hor stojí kovárna Lompalice.

hostinec U Kubala

Jen cinkne v prázdné hospodě zvonek, už se k hostům žene vyšší štíhlý horal s mohutným tmavým obočím a krátce střiženými vlasy i vousy. Na hlavě má černou kulatou čapku s vyšívaným pásem pestrobarevných květin kolem. Přes krk má přehozenou zástěru zavazovací na zádech a přes ruku utěrku. Jen co zahlédne návštěvu, hlubokým melodickým hlasem haleká přes celou hospodu na pozdrav.

Hostinský se jmenuje Žitomír Kubala, přezdívaný Žitný Kuba. Návštěvníky má rád, protože přináší novinky a všelijaké historky a často si také rádi poslechnou i ty jeho. Příliš často ale remcají nad obtížnostmi života. A život zde ve Strážišti není žádný med, proto pokud se hovor stočí na tuto stranu, odsekne návštěvníkům zahořklou poznámku a jde si po svých.

Žitný Kuba je povahově velice hodný člověk, pracovitý a není příliš chamtivý. Chytrosti moc nepobral a všechny problémy řeší jednoduše – dá si na čas.

Hostinec je dvoupatrový, v přízemí je jídelna se 4 stoly, každý pro 6 hostů, a kuchyně se špajzem. V horním patře je umývárna s dřevěnou kádí a zásobníkem na vodu se střechy. Voda se může ohřívat v železném hrnci na kamnech, nebo kamny rovnou v zásobníku (technologicky je toto zařízení velmi vyspělé).

V hostinci nabízí tyto krmě:

 

chudá krmě:

ovesná kaše

pšeničné placky

bramborové placky

zeleninová polévka

oukrop (polévka s česnekem)

žitný chleba

 

lepší krmě:

kozí sýr tvrdý (cop)

kozí sýr měkký, mazací

 

masitá krmě:

pršut (sušená šunka – kýta)

plejskavice (placka z mixu mletého masa)

 

sezónní delikatesa:

dži-dži (prudce osmahnutá játra)

 

Bylinky víly Hromky

Nápis na dveřích domku prozrazuje, že krom obyvatel je tu k sehnání také nějaký ten sušený květ nebo naložený kořen babky kořenářky. Není zde však obchod ani vyhrazený kout pro kupující. Bylinkaří a žijí zde Tommin Krupka (27), mladý světlý elf se svou ženou Maelou (23).  Domek je dvoupatrový, skromně malý.

Název odkazuje na vílu Hromku, o které se tu vypráví, že žije v horách a stará se o bylinky.

Hned u dveří příbytku vás uvítá omamná vůně sušených i vařených bylin zavěšených v plátěných váčcích pod stropem. V přízemí je jen jedna velká mísnost, která slouží pro denní život, vaření i spaní. V místnosti je nepřehlédnutelná velká pec s kamny, rozdělenými na vařící část s kotlíkem a klasická kamna s pecí a sušárnou, kde se dá nahoře příjemně vyhřívat.

V prvním patře je sklad a malá alchymistická laboratoř s jedním lůžkem. Do té dochází jednou za čas stařenka Elvíra, která žije osamocena v horách a na zimu se stahuje do tepla. Ta navaří lektvary, s kterými mladý elfí pár přes celý rok hospodaří. Elvíra za to zde má teplou místnost s postelí a stravou.

Tomin Krupka je skromný elf. Stará se o své a příliš se nedá zatáhnout  do řečí. Pokud tedy nepřijde nějaký bylinkář nebo léčitel – to se rozpovídá o horách a bylinkách v okolí a svých snech najít jednou v okolí Strhýl proměnlivý (bylina proti neviděným, která roste vzácně v nejvyšších horských úpatích). Tomin nosí obyčejné teplejší šaty, koženou vestu a vysoké boty. Dlouhé hnědé vlasy mívá spletené do copu a schované pod koženou čepicí.

Maela na první pohled zaujme svou upraveností, složitý účes si splétá z mnoha copánků a přes uši nechává spuštěné prameny vlasů vlnící se na ramena. V jejích vlasech vždy najdete dva kostěné hřebeny zdobené barevnými kameny, které jsou umělecky velmi zdařilé. Oblečená je v modrých dlouhých šatech s kazajkou a zástěrou, ven nosí teplejší kalhoty, vysoké kožené boty a čapku – jako její muž.

K dostání jsou zde byliny na mírná nachlazení, obvyklé horské byliny a houby, lektvary a masti na rány běžně dostupné.

 

Byliny na horečku (nutno uvařit čaj)

 

Mast na sečné rány malá – 1 použití

Mast na sečné rány střední -2 použití

Mast na sečné rány velká – 4 použití

Mast na tržné rány malá – 1 použití

Mast na tržné rány střední – 2 použití

Mast na tržné rány velká – 4 použití

Mast na zastavení krvácení velká – 4 použití

Mast proti omrzlinám střední – 2 použití

Lektvar proti přírodním jedům

 

Speciální, středně dostupný:

Mast malá s třezalkovým olejem – na spáleniny (i kouzelné)

 

Zásoby Medvěda Günta

Lovec Adam Čestílek je muž středního věku, kterého tu hravě každý rozezná podle velké jizvy na tváři táhnoucí se od ucha pod bradu. Dlouhé vlasy si stahuje do culíku. Jeho menší vzrůst z něj dělá celkem nenápadného chlapíka. Pan Adam je rázný člověk, který si na nic nehraje. Příliš s cizími lidmi neumí vycházet, i když to s nimi nemyslí nijak zle. Mluví spíše potichu, hlas má nakřáplý a vyšumělý.

Nalovené maso prodává do hospody, zbytek suší a udí. Krom masa zde v obchůdku pocestní seženou také ptačí pera, ptačí pařáty a kosti.

uzené maso – různé druhy

sušené maso – různé druhy

jídlo na cesty

Ztracená veteš

Kamil Musílek je drobnější muž, tělo má soudkovité s viditelně rostoucím pupíkem. Hnědé vlasy ustupující vysokému čelu má střiženy na krátko. Na nose má posazeny středně velké brýle s tmavými ráfky a silnými dioptriemi. Ty jeho hnědé oči zkreslují do malých dětských oček a dost tak vzhledem připomíná přerostlého hobita.

Kamil je sympatická osoba, která mluví v krátkých větách, zato z něj lítají jedna za druhou jako krupobití. Často mluví rychleji, než myslí. Rád se poslouchá, takže taková sprška slov přijde i návštěvníkům velmi příjemná. Slova hosty rozmazlují a Kamil se bez váhání i sám sobě upřímně zasměje nebo některé části zdůrazní napodobením někoho jiného. Ať to je Žitný Kuba nebo naopak krásná a rozvážná Maela.

Je však také koumák a dobrý překupník. Pro pobavení sebe i hostů udělá všechno možné, často má různé scénky a scénáře pečlivě připraveny. Nejen, že je promýšlí a zdokonaluje předem, také je po nocích a dnech bez zákazníků nacvičuje před velkým zrcadlem u něj doma.

Při určení ceny opotřebeného předmětu mu nezapomeň přidat pořádnou marži. Výkupní cena cetek zas bude řádně nízká.

Nosí obyčejnou košili a přes ni vyšívanou vestu zářící spletí fialových, červených a zlatavých nití vykreslujících drobné kvítky na černém podkladu. Kalhoty nosí nejraději kožené, hnědé nebo černé, a vyšší naleštěné boty do půli lýtek s pěkným pánským podpatkem. Jsou typicky městské a do hor se vůbec nehodí. V létě ho můžete potkat v krátkých plátěných kalhotách po kolena, s kapsami i na stechnech.

Vejdete-li do Ztracené veteše, uvítá vás svým vysokým a ne příliš hlasitým cinkavým tónem malý zvonek zavěšený nad dveřmi: „cililink“. Do nosu vám vpluje několik odstínů těžších dřevěných vůní příjemně se mísících s jakousi svěží květinovou vůní v pozadí.

Obchůdek v jeho domku je drobný, zabírá půl spodního patra. Vpravo i vlevo od vchodových dveří  se táhnou police zaplněné od země ke stropu vším možným harampádím. Lany, různými lucernami, tepanými vázami či amforami, kotlíky, háky, batožinami a miskami. V policích za prodejním stolem jsou sklenice a láhve rozmanitých velikostí s různě zbarvenými tekutinami či sypkými látkami. U zdi vpravo je opřený velký obraz ve zdobném vyřezávaném rámu, na kterém vidíte poměrně zašlý portrét jakéhosi bělovlasého muže v letech. Muž má vyobrazenu bílou košili s postaveným stojáčkem běžné velikosti, přes košili zelenkavou semišovou vestu a kolem krku zlatý dámský řetízek. Na řetízku visí přívěšek ve tvaru kruhu,  na němž je upevněna malá kuše.

Ještě jeden o poznání menší obrázek zahlédnete na druhé straně pěkně vystavený v polici ve výši vašich očí. Na něm je pár tahy vyobrazena mladá žena sedící na obrovském balvanu v rozevlátých, průsvitných šatech. V pozadí vidíte horu Zubovku v celé její délce. Z tohoto úhlu pohledu to vypadá, jako by tu mladičkou ženu s květinovým věncem na hlavě co chvíli měly ty horské štíty připomínající zuby secvaknout.

Lompalice

Běžná malá kovárna Lompalice není ničím výjimečná. K přístřešku s kovadlinou a kovářskou výhní přiléhá ještě bouda s petlicí a těžkým zámkem. Na prostranství před stavbami stojí špalek se sekyrou a pár zapomenutými poleny dřeva na zemi kolem něj.

Kovář Natan Ouhaj je urostlý chlapík středního věku. Kudrnaté polodlouhé vlasy mu trčí kolem hlavy, stejně jako jeho vousy. Mohutné obočí a velký nos upoutají na první pohled. Nikdo mu tu neřekne jinak než Hromburác.

Jeho silný hlas je opravdu k nepřeslechnutí, jinak je to ale člověk mírný. Od cizinců si drží odstup, nežene se do zbytečné konverzace. Snaží se nesoudit jiné, obzvláště z těch pár slov, které s ním pronesou.

V kovárně vypomáhá také jeho dospívající syn Radosta Ouhaj, na kterého nejčastěji volá: „Ráďo!“. Je to svalnatý mladík s mohutnou hnědočernou kšticí, kterou se snaží splétat do copu. Přes ni nosí širší čelenku, aby mu vlasy nepoletovaly všude kolem. Rado je živelný a horkokrevný mladík, který se bez váhání pohádá s kýmkoliv. Nazlobení ho však přejde tak náhle, jako přišlo, a než se nadějete, je z něj najednou vstřícný a laskavý človek. Než se zas rozčílí.

Natanova žena Muderawa je urostlá barbarka s dlouhými dredy staženými do culíku. Do obchodů se svým chlapům neplete, věnuje se nejčastěji svému oblíbenému lezení po horách a sokolnictví. Její největší opeřený přítel se jmenuje Pidloch.

 

ruční zbraně:

nůž

dýka

tesák

krátký meč

píka

 

střelné zbraně:

kuše

těžká kuše

 

ostatní:

podkovy, kování koně

horolezecké háky a oka